Mýty panující ohledně vícejazyčných dětí

Mýtus: Dětí mají problém se více jazykům naučit, jejich mozek to nezvládne:

Většina světa je vícejazyčná. Kultury a země, kde se mluví jedním jazykem, jsou spíše výjimkou. Mozek je u jednojazyčných dětí využit pouze asi z 20 procent jejich kapacity, o zbytku se dá říci, že je „nezaměstnaný, nevyužitý“. Lidé, kteří si říkají, že děti budou mít problémy s více jazyky, jsou sami jednojazyční nebo vyrůstali pouze v jednom jazyku. Tohle myšlení je u nich zakořeněno, protože v sobě nesou jednojazyčnou kulturu. Tento názor je jenom předsudkem, stejně jako spousta jiných, se kterými se v životě setkáváme.

Mýtus: Děti mohou mluvit později

Odborná literatura zařazuje pozdější mluvení děti, které jsou vystaveny více jazykům do mýtů. Výzkum, který probíhal, nikdy nepotvrdil, že by děti mluvili později, než jejich vrstevníci.
Rozpětí, ve kterém děti začínají mluvit a kdy začínají používat složitější věty, je velice široké a ovlivněné řadou faktorů (pohlaví dítěte, osobnostní rysy dítěte, aktivní podpora mluvení dítěte ze strany rodičů, zda je dítě ve skupinové péči (jesle) apod). Jelikož výzkum na dětech se řídí etickými pravidly a nelze opakovat za jiných podmínek – dítě má první slovo pouze jednou v životě – nelze říct, jak by se určité dítě vyvíjelo, pokud by bylo vystaveno pouze jednojazyčné výchově. Vědci se domnívají, že děti, které jsou začnou mluvit později v dvojjazyčné výchově, by velice pravděpodobně začaly mluvit později i ve výchově jednojazyčné.
Pokud se u dítěte neobjeví první smysluplné slovo do 18. měsíce, nejde o vliv dvojjazyčné výchovy, ale o vývojovou poruchu. Je nutné konzultovat s lékaři a zjistit, kde leží problém. Dítě může špatně slyšet nebo může mít jinou vývojovou vadu. Tato ale není způsobená dvojjazyčnou výchovou.

Mýtus: Čím více dítě vystavím cizímu jazyku, tím lépe se dítě jazyk naučí.

Dítě se nenaučí jazyk poslechem radia a díváním se na pořady v TV. Pokud jazyk nebude dávat smysl a dítě nebude schopné vyvodit, o co se jedná, jazyk se nenaučí. Dítě musí přijímat jazyk v takové formě, aby jazyk byl srozumitelný – nižší stupeň složitosti, jednoduchá gramatika, krátké věty, hodně obrázků a smysluplná zpětná vazba.

Mýtus: Dítě, které se domluví bez problémů s dětmi na hřišti v cizím jazyce nebude mít problém ve škole, kde je hlavní vyučovací jazyk cizí řeč, protože jazyk už umí.

Dítě se naučí jazyk na úrovni komunikace s vrstevníky na hřišti během dvou let. Úrovně komunikace ve škole, aby dosáhlo dítě akademického úspěchu, vyžaduje dalších 5 – 7 let učení jazyka.

Mýtus: Děti by se měly učit jenom angličtinu. Pokud by byl jeden jazyk, který by byl oficiální všude, nebyly by celosvětové konflikty a války:

Ano, lidé potřebují jazyk, aby rozuměli jeden druhému. Nejde ale o to, eliminovat menšinové jazyky, jde o to, aby se mnohojazyčnost stala normální. Jazyk nefunguje jako lepidlo, které lepí lidi a názory dohromady. To, co drží lidi při sobě, je tolerance a víra ve svobodný projev, tedy svobodně se rozhodnout, jakým jazykem kdo bude mluvit. Tím, že člověk umí jiný jazyk, rozumí více i jiným kulturám. Znalosti jsou prvním krokem k toleranci mezi kulturami.

Mýtus: Pokud nebudu vědět, jak postupovat ve výchově svého vícejazyčného dítěte, existují odborníci, jako například můj praktický lékař, učitelka ve školce, psycholožka na pedagogicko psychologické poradně, kteří mi rádi odborně poradí.

Bohužel nyní v České republice je skutečnost většinou jiná. Většina praktických lékařů se v životě setkávala pouze s česky mluvícími dětmi, učitelky v běžné mateřské školce nemají žádnou významnou zkušenost s vícejazyčnými dětmi, psychologové nemají žádný speciální výcvik na to, jak jednat, jak diagnostikovat, jaký plán zvolit, aby pomohli dětem, kteří mluví více jazyky. Lékaři, psychologové a učitelé vám pravděpodobně poradí něco, co nemůže je ohrozit na profesi a vám nemůže uškodit.

© 2010 Multiglot

© 2011 SayR